Alexandro, představ se nám prosím.

Pocházím ze Slovenska z malého města Brezno a už dva roky žiju v Praze. Je mi 22 a živím se modelingem.

A jak si práci modelky užíváš?

Je to cesta, kterou jsem si už dávno vybrala a něco, v čem se chci zdokonalovat. Věděla jsem, že když tu práci budu dělat naplno, přinese mi to mnoho dalších zkušeností. Naučím se herectví, získám lepší vhled do módního světa a hlavně se potkám se zajímavými lidmi. Modeling sám o sobě mě baví, ale mnohém zajímavější je cesta celé té práce.

Když se poohlídneš zpět, jaké to bylo, když jsi začínala? Vnímáš nějakou změnu? Růst?

Jednoznačně! Má cesta k modelingu byla velmi komplikovaná, především díky tomu, že jsem začínala jako hodně mladá. Nebylo snadné skloubit studium a práci, jelikož jsem chodila na bilingvální gymnázium. Byla to těžká škola a modeling jsem musela neustále odkládat. Měla jsem i blbou zkušenost s agenturami, než se mi podařilo najít nějakou, která mě skutečně uvede do světa modelingu a pomůže mi získat kontakty potřebné k rozvoji v této oblasti. Trvalo to velmi dlouho. Takže full time modelingu jsem se začala věnovat až v 19 letech a od té doby se toho stalo opravdu hodně. Když jsem začínala, bylo to finančně hodně náročné. Neměla jsem vůbec žádné peníze a nechtěla spoléhat na rodiče. Tak jsem furt přemýšlela nad tím, jak ty peníze vydělat a co bych mohla dělat lépe. Prošla jsem si těmi horšími markety, než jsem se dostala do světových metropolí módy. Byla jsem v Aténách, v Istanbulu, v Číně. Pak jsem byla poprvé v Německu přes direct booking a taky v Londýně a Paříži. Podívala jsem se i do Japonska, tam se mi hrozně moc líbilo. To všechno byla dobrá zkušenost, ale zároveň těžká. Takže jednoznačně jsem ráda za to, kde jsem teď.

Máš nějaké plány do budoucna? Chtěla bys víc cestovat?

Chtěla bych se věnovat modelingu dokud to jde. Pak bych byla ráda kdyby to přešlo přirozenou cestou do herectví, čemuž jsem se věnovala už jako malá a moc mě to bavilo. Možná proto jsem modeling zvolila, je to takové tiché hraní. Můžu střídat různé charaktery a musím s tím umět pracovat. Takže tohle je takový můj vysněný scénář. Nevylučuji, že se v budoucnu i nadále nebudu věnovat modelingu, třeba i z manažerské pozice. Ráda bych se taky věnovala víc hudbě. K hudbě jsem byla vedena od malička a znamenala hodně i pro mého otce. Uvidíme, jak to v budoucnu půjde. 

Jaký je živobytí modelky? Máš někdy pocit, že je to jak na horské dráze?

Na začátku jsou rozhodně těžký ty finance. Hodně záleží na tom z jakého prostředí člověk pochází. Vždycky jsem se snažila být samostatná, ale rodiče mi na začátku hodně pomohli. Jinak živobytí modelky si moc užívám, protože hrozně ráda trávím čas sama a myslím si, že je to i celkově zdravé pro psychický stav člověka. Ráda jezdím do nových měst, poznávám nové kultury a nové lidi, ať už z módního prostředí, nebo z té dané země. Myslím si, že mě to nikdy nepřestane bavit. Zároveň nedokážu popřít i to, že někdy je to takové smutné. Mám velmi blízký vztah s rodinou, kamarády a přítelem, proto mi oni vždycky hrozně chybí. Teď jsem vděčná za to, že doma mohu být častěji a věnovat se víc direct bookingu a one stay pobytům. Loni i za covidu jsem cestovala docela hodně. Takže to je na tom asi nejtěžší část, vzdát se něčeho takového, jako je zázemí, aby člověk mohl růst. Ale mám to štěstí, že když vše funguje normálně, tak můj přítel za mnou často jezdí. 

Je něco, co bys chtěla vzkázat nebo poradit začínajícím modelkám? 

Tak jak vnímáme sami sebe když nám je 17 let, nebude stejné až budeme starší. Je to velmi důležité, protože ani jedna z nás si to neuvědomuje. Když jsme mladší, stále na sobě hledáme chyby a hlavně modeling je byznys ve kterém vám lidí říkají hrozné věci. Jednoduše tam musíte stát, vyslechnout si to a kolikrát na to nemůžete říct absolutně nic. To je fakt nepříjemné. Když je člověk dostatečně psychický silný, tak se přesto dokáže přenést, popere se s tím a pak toho v životě dokáže správně využít. Takže kým jste v 17 nebude definovat to kým se staneš až budeš starší a zformuješ se jako osobnost. Myslím, že nejhorší je to, jak se mladé dívky navzájem porovnávají. Není to dobře a není ani dobře si brát osobně tu nesmyslnou kritiku kolem sebe. Když vám lidé budou povídat nepříjemné věci, berte to pozitivně, jedině tak vás to dělá silnějšími v kariéře a v tom, jak budete celkově vnímat svět.

Cítíš na sobě nějaký progres a posun? 

Mé celkové vnímání práce a kariéry se hodně změnilo. Stala jsem se skutečným profesionálem v tom, co dělám. Teď už vím, jak je důležité umět si udržet pracovní odstup. Taky je důležité si být vědoma jak svých plusů, tak i nedostatků, a umět pracovat sama se sebou, protože o tom přesně modeling je. A asi taková nejdůležitější věc, kterou jsem se naučila, že ty nejlepší pracovní nabídky, co jsem dostala byly pouze na základě toho, jaká jsem. Samozřejmě záleželo i na tom, jak vypadám, ale už dávno nepřemýšlím nad tím, jestli jsem dost hubená nebo dost dokonalá na nějaký konkrétní job. Úplně jsem to vypustila z hlavy a soustředila se pouze na to, kdo jsem. Pokud se budu na tu práci hodit, tak mě vezmou. Pokud ne, tak to prostě nemělo být. A jsem s tím v pohodě. 

Jak celkově vnímáš svět módy? Jaký styl tě charakterizuje? Máš ráda trendy? 

Samozřejmě, že móda je velkou součásti mého života. Již od malička jsem vždycky řešila, co mám na sobě a chtěla být jiná, než ostatní. Chtěla jsem být originální a nosit to, co se mi líbilo. S mámou jsme se zvykly hádat, ale postupně začala akceptovat to že nechci nosit to samé, co ostatní holky. Často jsem se oblíkala jako chlapec a líbilo se mi to. Myslím si, že je to hlavně kvůli tomu, že jako malá jsem vypadala hodně „holčičkovsky“, tak se ke mě chovali i ostatní a měla jsem určitou potřebu si to nějak vykompenzovat. Tak jsem to kompenzovala tím, jak jsem se oblíkala. Chtěla jsem tím ukázat, že jsem silná a nezávislá. I když na to nevypadám, tak to neznamená že se o sebe nedokážu postarat. Proto tvrdím, že móda je důležitá jako určitý druh sebevyjádření. Skrz to ukazujeme lidem a světu, jak se cítíme, jak vnímáme svět a jakým způsobem nás inspiruje. Co se tyče trendů, tak sleduju módní přehlídky. Z módních domů mě teď moc baví mužský Louis Vuitton. Je to hodně inspirativní, vdechl tomu úplně nový rozměr. Jsme mladší generace, mám pocit že módní svět ještě úplně nezjistil, že si můžeme dělat co chceme a že není třeba sledovat nějaký protokol. Pak mě baví značky Balenciaga, nebo Heliot Emil, Rick Owens, prostě takové víc alternativní věci. Ale mám ráda i Pradu. Co se týče mého osobního stylu, tolik nenakupuju. Snažím se nepropadnout úplně konzumnímu způsobu života. Když už si mám něco vybrat, tak se snažím, aby to byla kvalitně a fair vyrobená věc. Není to úplně snadné, jelikož jsme obklopeni fast fashion módou, se kterou i sama pracuju. Tak se to snažím vykompenzovat tím, že to sama osobně úplně nepodporuju. Snažím se aby mé rozhodnutí při nákupu věcí dávalo smysl.

Jak nakupuješ? Máš ráda second handy?

Co se týče second handu, vidím dva extrémy. Buď jdu do českého nebo slovenského a vidím tam nějakou opravdu vintage věc, která se mi líbí a pořídím si ji, nebo naopak v nějakém větším městě jako je Londýn nebo Tokio, kde ty věci nejsou tak levné. Nikdy ale nechodím po obchodech se záměrem si něco koupit. Je to většinou hodně impulzivní. Sestavím si v hlavě nějaký outfit a na základě toho jdu do obchodu a doplním si ho. Je to taková skládačka. 

Co se týče kultury a zábavy, jsi člověk, který se rád hezky oblékne a ukazuje se na veřejnosti?

Určitě se ráda hezky oblíknu do společnosti, ale nejde mi vyloženě o to, abych se ukazovala, že mám peníze nebo tak. Prostě si oblíknu to, co mám ráda a úplně neřeším, jestli se to hodí na daný event. Ale mám ráda se hezky nahodit a někam vyrazit, to je to co mi teď zrovna docela chybí. 

Vnímáš nějakou změnu v chování lidí kolem sebe? Co sociální sítě?

Určitě cítím rozdíl s kým pracuju, ať už je to na české nebo slovenské scéně. Ale popravdě se nad tím moc nezamýšlím a dál si dělám to svoje. Spíš mi vadí, že většina české a slovenské produkce nepodporuje modelky dostatečně. Prostě si to člověk musí vybojovat sám od nuly, což je těžké, když nemáte tu podporu. Řešili jsme to s kamarádkami z modelingu, které stále žijí v zahraničí. Odvádí skvělou práci, dělají úžasně kampaně a nemají pocit, že si o tom mohou s někým popovídat, že by tu práci někdo ocenil. Lidé tady míří především na úspěch ve vysoké módě. Pak vidím jak to funguje v zahraničí a místy mě to bolí. Stále je tu taková ta česká a slovenská nátura. Měli bychom se navzájem víc podporovat. 

Vyjmenuj nám 5 svých oblíbených kousků a příběhy s nimi spojené.

Začala bych touhle koženou bundou. Je to můj úplně nejoblíbenější kousek. Je to bunda kterou navrhl a dal vyrobit můj přítel pro jeho nový projekt, který se bude jmenovat Gaz. Moc se na to těším a jsem na něj moc pyšná. Ta bunda pro mě znamená hrozně moc už jenom proto, že ji navrhl někdo pro mě blízký. Hned jak se oteplí, tak už nebudu nosit nic jiného! Druhý můj nej kousek jsou tyhle Prada combat boots. To bylo něco co jsem si přála koupit už asi rok. Strašně jsem po nich toužila a mám z nich velkou radost! Nosím je furt. Úplně stejně mám ráda i Dr.Martens které už jsou takovou součásti mého charakteru a osobnosti. Dalším kouskem jsou mé kožené kalhoty ze sekáče z Tokia. Jsou od značky Wrangler a úplně je zbožňuji. Jsou celo kožené, velmi těžké, původně motorkářské a hodí se úplně ke všemu. V létě je v nich ale trochu horko. Další kousek o kterém bych se ráda zmínila jsou Converse s řezanou špičkou a na to se váže takový příběh. Když jsem byla v Japonsku, měla jsem šanci pracovat s dcerou Yohjiho Yamamoto, která si vede vlastní módní značku. Byl to asi jeden z nejlepších jobů, který jsem v životě měla. Velmi jsme si sedli a stále jsme spolu v kontaktu. Po čase prvního lockdownu mi je Limi poslala a strašně mě to potěšilo. Limi je velmi inspirující a tak jako celkově japonská kultura mě baví. Pro mě je Yohji Yamamoto jeden z nejvlivnějších návrhářů za posledních 50 let vůbec. Mám velkou radost, že jsem měla možnost poznat jeho dceru, která je taky moc šikovná. Pátý kousek je tahle kožená bunda s třásněmi. Byl to velmi impulzivní nákup. Koncem roku jsem byla v Londýně a našla ji v jednom sekáči a bylo to hned ano! Je to věc, kterou v Praze moc nenosím, ale v zrovna v Londýně se cítím natolik volná, že si můžu obléknout cokoliv a všem je to jedno!

Nakupuješ i online?

Já prostě miluju ten zážitek jít do obchodu, tu věc vidět. Je to trochu konzumní myšlení, ale netvařme se tak, že nežijeme v takovém světě. Já se za to nestydím a dělá mi to radost. Pokud to člověk nepřehání, tak na tom přece není nic špatného. Takže preferuji jít do obchodu, online nákup totiž nemá ten šmrnc. 

Co se týče módy v Praze, máš pocit že mladí lidé jsou odvážnější než dřív?

Myslím si že ano, že mladí lidé se začali víc zajímat o to, co mají na sobě a celkově o styl. Ale trochu těžko se to hodnotí v takhle mladém věku, protože se ten styl hrozně mění. Když mi bylo 17 let, chtěla jsem vypadat jinak než ostatní a než jsem se dopracovala k tomu, jak se oblíkám teď, tak ta proměna měla hrozně moc fází, se kterými, když se na to teď poohlídnu, nejsem úplně ztotožněná. Takže ten zájem o módu u mladých lidí určitě vidím, což je super, ale nedá se to tolik generalizovat, protože se jejich styl ještě vyvine a hodně změní. Můj přítel má značku UKNOW SKATEBOARDS a vždycky když měl nějakou akci, tak jsem tam viděla nespočetné množství mladých lidí, které baví kultura a móda. Na těchto eventech konkrétně skate kultura, což bylo velmi zajímavé. Rozhodně podporuju mladé, rozvíjející se značky.

Jak se staráš o pleť? A co beauty a líčení?

Já se moc nelíčím. Maximálně používám korektor, když chodím na castingy. Vždy lehce upravím obočí, dám si balzám a to je tak všechno. Jinak se ráda nalíčím na nějakou příležitost, ale nic složitého. Teď mě to ale moc nezajímá. Kdybych přešla ke své beauty rutině, tak ta je pro mě mnohem důležitější. Ráda používám kvalitní produkty, trvalo mi několik let než jsem se k tomu dopracovala a zjistila, co mi vyhovuje. Je velmi důležité se o pleť neustále starat. Jak ráno tak i večer ji čistit a hydratovat. Používám tonikum, čistící emulzi a produkty na hydrataci v okolí očí a rtů. 

Žiješ zdravě a sportuješ?

Piju hodně vody a snažím se cvičit. Můj den začíná tím, že ráno cvičím jógu. Během dne si ráda dám nějaký kardio cvičení. Pokud venku není zima, tak chodím běhat. K jídlu mám nejraději ovoce a zeleninu a snažím se dbát na to abych měla dostatečný příjem bílkovin. Udržuju si stejnou váhu. 

Ráda bys řekla na závěr?

Moc děkuji za rozhovor! Mám velkou radost, že jsem mohla něco vzkázat mladším holkám. Mějte se krásně!

  • Rozhovor: Lenka Kermes

DDD