Kdo jsi?

Kdo jsem? (směje se) Jsem Kateřina Olexová, je mi 27 let a živím se jako grafička, to je hlavní náplň mojí práce. Další věc, které se věnuji je vymýšlení kreativních konceptů, hlavně pro focení a videa. 

A další aktivity? 

Další moje aktivity jsou můj pes, tanec, cvičení a zdravá strava. Strašně moc lidí mě považuje za nějakého fanatika, který se zdravě živí, zdravě žije, ale ono to tak není. Prostě jenom koukám na to, abych do sebe nedávala úplné blbosti. A to je tak v kostce kdo jsem.

Krása – vnitřní nebo vnější? Nebo oboje?

Teď si možná o mně bude hodně lidí myslet, že jsem povrchní, ale v první řadě mě zajímá ta vnější. Jenomže to je daný tím, že tu vnější člověk vidí jako první. Líbí se mi, když mám kolem sebe hezké věci, hezké lidi. Vůbec to ale neznamená, že by mě nezajímala ta vnitřní. Jde to ale ruka v ruce s tím, když člověka pak víc poznáš a zjistíš, že je fajn. Že má v sobě to vnitřní kouzlo.

Jsi známá svým zájmem o zdraví a mládí. Jaké jsou tvé beauty rituály? 

Piju málo alkoholu, ale hodně vody. Nekouřím a neberu drogy. Zní to jako klišé, ale mě to prostě nenaplňuje. Beauty? Snažím se používat dobrý produkty na pleť. Asi po deseti letech zjišťování, co mi funguje a co ne, jsem konečně dospěla k tomu, co přesně mám dělat. Teď se to snažím všechno dodržovat. Každý ráno si dělám guasha masáž obličeje. I když to občas zabere hodně času, tak stejně to dělám opravdu každý ráno. Pro zdravou pokožku se vždy na závěr sprchy otužuji ledovou vodou.

Jsi známa svým extravagantním stylem. Jak jsi ho našla? 

Upřímně jsem ho vůbec nehledala. Asi v 9 letech jsem si nechala oholit hlavu na 5 mm. Prostě jsem si řekla, proč by malá holka nemohla mít oholenou hlavu? Když jsme chodily s mámou spolu nakupovat oblečení, tak jsem si ho vždy vybírala sama. Inspirovalo mě to, co jsem viděla na dospělých. Chtěla jsem to nosit taky i když mi bylo o 20 let méně než jim. Šlo to přirozeně. Extravaganci jsem nikdy nehledala, ale vždy jsem extravagantní byla. Je to cítit i v grafice co dělám, prostě to nějak jde ze mě.

Kde bereš inspiraci teď a kde nakupuješ?

Beru ji hodně ze zahraničí, baví mě se dívat na starý hip hopový, rapový a r’n’b klipy. Oni tehdy byli strašně dobře oblečení! A všechno se tak nějak točí kolem toho. Inspirace pro mě je opravdu „pouze“ inspirace. Neoblíkám se podle někoho, ale snažím se to nějakým způsobem přetransformovat na svůj styl. Teď mě hodně začalo bavit utrácet za doplňky. Koupím si třeba dražší brýle, dražší hodinky nebo kabelku, ale furt to tak ještě nemám, že bych za to oblečení chtěla utrácet moc peněz. Nakupuju tak různě, někdy v Zara, někdy v sekáči. Stránku udržitelnosti ale moc neřeším. 

Tvoje essentials? 

Teď jsem si nedávno koupila brýle Versace Biggie. Proslavil je Notorious B.I.G., který je hodně nosil a oni je potom pojmenovali po něm. To je takový můj oblíbený kus. Teď mám na sobě košili Soulland Meets Playboy, na které je obálka Playboye kterou tehdy dělal Andy Warhol. To je taky moje oblíbený. Hodně mám ráda věci, co si nechávám dělat na míru. Třeba taková kabelka od kamaráda Martina Furcha, má značku REWRKD.

Kérky? 

Když koukám na sebe do zrcadla, dalo by se říct, že jsem hodně potetovaná. Mám jeden rukáv, půlku druhého, taky dost potetované břicho. Ale ono už to ke mně patří. Samozřejmě jsou i nějaký tetování, které bych teď nechala udělat trochu jinak, jiným stylem, nebo u někoho jiného, ale nelituji toho. Už mě napadlo i víckrát, že bych si dala tetování na obličej, ale furt tak nějak doufám, že k tomu nedojde. 

Ráda si necháváš věci vyrábět, vidíš se jako návrhářka?

Jako návrhářka se vůbec nevidím. Věci co si nechávám vyrábět vznikají ve spolupráci s někým, kdo se mnou společně pracuje i na tom návrhu. Není to tak, že bych přišla s tím, že jsem navrhla krutou koženou vestu a tu mi někdo udělá. Řeknu představu, co si myslím a pak spolupracujeme na tom, jak to bude finálně vypadat. Měla jsem párkrát možnost něco navrhnout a vůbec mě to nebavilo. Návrhář chce ty věci dělat pro někoho jiného, aby je nosil a nezáleží mu na tom až tolik, zda to bude nosit on sám. Chce aby se to líbilo těm lidem, chce nabídnout nějakou super věc. Mě ale vůbec nezajímá jestli se to někomu bude líbit. Dělám to pro sebe a nechci aby to měl někdo jiný. 

Vnímáš styl jako „designování“ sebe?

Jednoznačně! Designováním sebe začínám každý ráno, pokud teda někam jdu. Od té guashe masáže, přes make-up a po finální oblékání, to je vše designování sebe. Tak to beru.

Představ si ideální svět. Kde bys nejradši byla?

Ideálně bych byla v New Yorku. Již několik let mám tuhle představu, že bych tam jela. Ale není to tak růžový, jak se to zdá. Člověk si myslí, že v New Yorku se plní sny. Ve finále ale znám několik lidí, kteří se tam přestěhovali, nebo tam byli na škole, zkusili tam žít… je to fakt těžký. Tady člověk může být super grafický designer, nebo návrhář. V New Yorku? Pravděpodobně bude roznášet pití někde v baru, protože ty sny se tam neplní tak, jak si myslíme. Ano, člověk tam může dělat opravdu všechno, ale musí počítat s tím, že rozhodně to není tak, že tam přijede a začne dělat, co chce. Třeba se poštěstí, ale vzhledem k tomu, že je tam strašně moc lidí, kteří tam s touhle představou žijí, ta šance je tam strašně malá. Mně se zas líbí představa být tady u nás. Být dobrá v tom, co dělám a být známá za to, co dělám. Neříkám že chci být slavná, ale jsem ráda když vím, že o mně vědí. Je to ve finále lepší, než být v New Yorku jedna z milionu.  

Jak venkov a Praha zvládá tvůj styl?

Na venkov se moc často nedostanu. Mám rodinu na Moravě, v hodně malém městě. Tam se občas hodně dívají. V Praze se mi to už párkrát stalo, ale už to není takový. Už to lidé berou trochu líp. Dřív jsem nosila dlouhé vlasy a vyholené boky a ten účes lidi strašně pohoršoval. To bylo zvláštní. Nejsem ale typ, který by se hned zapojoval do hádky, nebo že by mě to strašně uráželo. Já se tomu směju a přijde mi to roztomilý, že se nad tím takhle ještě může někdo pozastavit. Pořád mi ale nepřijde, že bych měla natolik extrémní styl. 

Máš nějaké vzory?

Jediný vzor, který jsem měla a podle koho jsem se nechávala i stříhat byla Rihanna. Teď už vzory moc nemám. Beru věci tak komplexně – líbí se mi, co dělá nějaká značka, to je pro mě teď takový vzor. Třeba se mi hrozně líbí značka Casablanca, udělali krásný video na Fashion week. Nevyhledávám jednoho člověka, který za tím stojí, protože za tím nikdy nestojí pouze jeden člověk.

To všechno máš hodně propojený s hudbou, kteří interpreti a skladby jsou pro tebe zásadní? 

 Určitě tam bude Tyler The Creator – album Flower Boy. To je totální masterpeace! Mám i tetování na zádech, velký Flower Boy, to mluví za vše. Potom mě baví Prince – Musicology, to mám taky vytetovaný. Mohla bych teď přečíst všechna tetování a tím bychom to mohli ukončit. Hrozně mě tenhle rok bavila skladba od Cardi B – WAP, je to hrozný mainstream a má super klip. Hrozně jsem se u toho smála jak je to sprostý. Nemám ráda pomalé písničky, ale hrozně mě třeba nadchla A$AP Rocky – Fukk Sleep. Moc mě bavila skladba Tancuj od Iscream Boyz. Vůbec mě strašně baví písničky, které mají takový povrchní význam. Pokud na albu je písnička která má v názvu slovo „money“, bývá to vždy moje nejoblíbenější skladba! Třeba Cardi B – Money, nebo Michael Jackson!

Prý nerada chodíš večer ven, není to v rozporu s tím jak se „prezentuješ“?

Až tak mě to nenaplňuje. Nemám úplně moc kamarádů, jen malý okruh lidí kolem sebe a nejsem typ, že bych chodila každý pátek na pivo. Moc mě nebaví chodit na akce, kde se musí povídat. Baví mě chodit na akce, kde se jen tančí a hraje dobrá hudba a nemusím říct za celý večer ani jedno slovo. To jsou nejúžasnější akce, proto chodím ven tak málo. Jsem introvertní povahy, i když tak nevypadám a ani se tak neprezentuji na Instagramu, ale je to tak. Když jsem celý den v práci mezi lidmi, nemusím se s nima ani celý den bavit, jsem z toho pak hrozně vyčerpaná a většinou není šance, že bych ještě večer někam šla. Jdu z práce rovnou domů, udělám si ty svoje věci, zacvičím si, nebo jdu se psem. Někdy někam jdu, ale nemám potřebu být s lidmi každý den. 

Proč máš ráda chrta? 

Je nádherný! Je to majestátní zvíře. Dřív se mi tolik nelíbili, ale pak jsem si pořídila Vipeta, což je menší verze toho, co mám teď a úplně jsem se zamilovala do toho, jak vypadají a jakou mají povahu. Lidi si myslí, že jsou strašně aktivní a že člověk s ním musí běhat kilometry a kilometry, ale je to naopak. Kilometry rozhodně neuběhnou a ani to není pro ně dobrý. A mně to hrozně vyhovuje. Mám ráda psy, ale nejsem taková, že bych jim od rána do večera sloužila. Takže jdu s chrtem do parku, tam se 10-20 minut vyběhá a pak spí 8 hodin v kuse. A to je úplně super a nádherný!

  • Rozhovor: Lenka Kermes

DDD