Lenko můžeš nám o sobě něco málo říct?

Vždyť mě znáte. Svou práci dělám víc jak 18 let a již jsem dospěla k tomu, že udělám něco nového čím navážu na to, co miluju. Proto jsem pro vás ffaasshhiioonn nachystala. 

18 let?

Pracovala jsem především pro časopis ELLE jako stylistka a později jako módní ředitelka. Věnovala jsem se i dalším věcem kolem módy. Hlavně přehlídkám, nebo spolupráci na Karlovarském festivalu. 

Vzpomínáš si na svoje začátky v časopise ELLE?

Do ELLE mě přivedla Jana Kapounová. Naučila mě úplné základy a byla to neuvěřitelná zkušenost! První fashion story jsme vytvářeli s fotografem Robertem Vanem. Bylo to pro mě úplné sci-fi, že jsem s ním mohla pracovat hned takhle na začátku. Bylo to takové safari, khaki, čepice, nedávno jsem to dohledala a pořád by se to dalo nosit!

Co to vlastně fashion story znamená? Jaké jsou další způsoby, jak módu vyprávět?

Fashion story je takový módní příběh, na 10 až 12 stránek a někdy i více. Ten příběh má nějaký téma, které vyprávíme a které musí stylově držet pohromadě. Móda se dá ale odvyprávět i jinak. Fotí se still life – což jsou takové produktové stránky, skrumáže, videa a tak. 

Jak vypadá den stylistky?

Záleží na tom jaký den to je. Když je týden přípravy, tak je to dost náročný. Objednávají se věci ze showroomů, což je ta jednodušší část. Potom se musí oběhnout všechny obchody, kde se půjčují věci, což je fyzický dost náročný. Pak je den focení a tam už je to zábava. 

A jak taková zábava a focení vypadá? Většina z nás si to představuje jako z filmu – modelka, fotograf…

Ano, fotograf tam většinou je (smích). Mám tam vždycky asistentku. Ty věci se nejdřív připraví, navěsí a nažehlí. Pak už se to jen styluje. Příprava dopředu na tohle moc nefunguje, chystá se to přímo na focení. Potom se improvizuje. Různě to kombinuji na modelce, konzultujeme s fotografem – je to týmová práce. 

Vzpomínáš si na nějaké skvělé focení, co ti utkvělo v paměti? A naopak na nějaké, co se moc nepovedlo?

Strašně mě bavilo fashion story kterou jsme dělali do ELLE s modelkou Bambi Northwood. Fotil Andreas Ortner. Bylo to hrozně náročné, měli jsme autobus narvaný věcmi. Lom, dron a skály. Bylo to dost nebezpečné, zranila se modelka, ale fotilo se pořád dál, byla úplně nezničitelná. Bylo to neuvěřitelný! Líbil se mi celkově styl, létaly tam bundy, látky. Výsledek, si myslím, stál za to. 

To špatné, si pamatuju nejen já, ale i všichni kolegové co na tom pracovali. Byla to háčkovaná story, která se nepovedla úplně od začátku. Oblečení bylo špatné. Nechali jsme to různě háčkovat, protože se nic podobného nedalo sehnat.  Modelku jsme měli ne tak úplně vyhovující…prostě se to celý nepovedlo a měli jsme tehdy problém, aby z toho vyšly aspoň 4 strany z těch 12. A s mojí kolegyní Ivonkou se tomu dodnes smějeme!

 

Jak je to se sezónami a inspirací? 

Ty sezony jsou pro mě vlastně dvě – jaro/léto a podzim/zima. Žiju docela dopředu, protože věci se chystají až dva měsíce předem. Dělá se to většinou podle období. Někdy mě inspiruji filmy, jindy je to třeba olympiáda. Hodně mě berou i módní přehlídky. 

Na tvé práci je zajímavé, že se témata neustále proměňují. Jak zvládáš udělat téma nebo zadání které je tobě stylem vzdálené? 

Co je dál, se dělá vždy hůř a trvá déle. Samozřejmě nemůžeš udělat 10-ti stránkovou story o tom, že jenom oblékneš 10 různých květovaných šatů, to by byla nuda. 

Jak kombinuješ outfit?

Přijde mi, že to je právě ta největší zábava nakombinovat konfekci s drahými věcmi. Oblíknout se celá od jedné značky nikdy nefunguje.

Jak bys definovala svůj styl? Co máš nejradši?

Preferuji takové jednodušší věci. Když se otevře moje skříň, tak úplně barvami nezáří. Je to spíš taková černá, bílá, tmavě modrá, khaki, sem tam něco šedého. Spíš takový prostý, mám ale ráda dobré střihy a solidní materiály. Nemám až tak ráda silně obrandované věci. 

Když letíš do Paříže na přehlídku, co si zabalíš s sebou?

Určitě dobré šaty, sako – to mám skoro vždycky, je to jeden z mých nejoblíbenějších kusů a samozřejmě boty na podpatku, který miluju! A takový základ – bílé košile. To jsem pak docela vybavena. Není potřeba až tak moc, jak se zdá. 

Boty na podpatku?

Boty na podpatku jsou moje velká láska! Kdyby to šlo, tak bych je nosila pořád, což bohužel moje práce nedovoluje. Ale sbírám je… Od sandálků až po kozačky. Kde jsem tu lásku vzala nevím, ale mám to od dětství. Jako malá holka jsem chodívala kolem obchodu s obuví a vždycky koukala do výlohy na takové zlaté a stříbrné sandálky. Byla jsem z toho úplně vyřízená! Myslím si, že někdy ve 14 letech jsem si koupila svoje první boty na podpatku a byly o dvě čísla větší. Neměli mojí velikost a chodila jsem s vycpanou špičkou. 

Měla jsi jako dítě tvůrčí svobodu, co se týká oblékání? 

Oba dva rodiče jsou úžasně tolerantní. Neomezovali mě, za což je opravdu obdivuji, protože někdy moje módní kreace byly dost zajímavé. Něco jsem si šila i sama a chodila jsem opravdu zvláštně oblečená. 

Co je pro tebe dobrý outfit?

Dobrý outfit pro každého znamená něco jiného. Pro mě to znamená, že musí dobře sednout a musím se v tom dobře cítit. To je pro mě nejdůležitější. Když to sedí, znamená to že je to dobře zpracované. Opravdu důležitý je materiál a střih. Těch základních kusů stačí mít opravdu málo. 

 

 

 

 

  • Rozhovor: Martin Kermes

DDD