U příjemného letního focení jsme si popovídaly s herečkou a scénaristkou Hankou Vagnerovou. Jak přečkala karanténu, v jakých rolích ji momentálně můžeme potkat, jaký má vztah k polygamii a kdy se cítila nejvíc sexy?

Četla jsem, že kdyby nebyl Covid, byla bys pravděpodobně v Americe, jaký k ní máš vztah?

Amerika byla v mém životě naprosto zásadní. Když jsem se tam před čtyřmi roky sama s kufrem vypravila a skoro neuměla anglicky, byla jsem myšlením ješte nevyzrálý děcko. Dospěla jsem až tam. Když se ocitnete na druhém konci planety s pár dolary v kapse a nevíte co se sebou kromě toho, že byste tam chtěli hrát, nic jinýho než dospět vám zkrátka nezbyde. Navíc tam mám kamarády, kteří mi zůstanou na celý život. Takže Amerika pro mě už navždycky bude obrovsky důležitá.

Jaký je nejmarkantnější rozdíl mezi Čechy a Američany?

Je to naprosto jiná kultura. Američani jsou vychováváni k touze po velikosti. Za svými sny se stěhují přes půl kontinentu a nepřijde jim to zvláštní. Zároveň je ta jejich kultura hodně problematická a život tam rozhodně není jednoduchý. To jak lehce a bezpečně se tady u nás žije, jak máme spoustu věcí naservírovaných přímo na zlatém podnose a často si to ani nezvědomujeme a tím pádem si toho nevážíme… to všechno jsem si uvědomila až tam.

Momentálně Tě můžeme vidět v představení Bouře na Pražském hradě, jaké bylo nacvičování hry? Užíváš jsi že jsi zpátky v divadelním prostředí? 

V lockdownu jsem zjistila jak obrovsky mi divadlo vlastně chybí. Z gauče jsem koukala na Netflix a chybělo mi sdílené sledování filmů na plátně v kině, stejně jako divadlo… Divadlo pro mě přes obrazovku vůbec nefungovalo. Uvědomila jsem si, jak mimořádné médium to je. Jak úžasný je ten živý zážitek a to, že každý představení je každý večer úplně jiné. Chyběla mi živá interakce s publikem. Takže na Bouři jsem se těšila strašně i kvůli tomu, že miluju SKUTRY a jejich autorský přístup k divadlu. Myslím, že z nás diváci cítili tu radost, kterou jsme všichni měli z toho, že zase stojíme na jevišti.

O čem film Obrazy lásky je? A kdy ho budeme moci zhlédnout?

Film je o páru, který se rozhodne mít otevřený vztah a testovat hranice své upřímnosti. Jak moc můžu být sám sebou s někým koho miluju? Nebylo by skvělé, kdybych se nemusel vůbec přetvařovat a mohl upřímně sdílet všechno, co se mi honí hlavou? Jaké to bylo, mít možnost se otevřít i jiným lidem a přitom svému partnerovi nelhat? Nebyl by to úplný ráj?

Chápu dobře, že máš sama zkušenosti s otevřeným či polyamorním vztahem?

Nemám. Fascinovalo nás z Tomasem to, že už před lety to byl v Polsku trend. U nás jsem to začala vnímat až o dost později. Já bych však takový vtah vést nezvládla, nejsem ten typ. 

Jak vnímáš nevěru? Odpustila bys ji? Co je pro Tebe ve vztahu nejdůležitější hodnotou?

Jsem velmi tradiční a nevěra by mě dokázala úplně rozsekat. I kdybych si stokrát řekla, že se to stává a nemusí to nic znamenat, moje dlvěra by byla pryč. Bohužel…

Co je pro Tebe nejpřitažlivější věc u mužů?

Když mají svůj svět a dělají něco, co je naplňuje a čemu věří. Když jsou srovnaní sami se sebou a nemají potřebu shazovat a soupeřit. Když jsou chytří a hlavně když mají smysl pro humor a dobrodružnou povahu.

Jak si udržuješ dobrou náladu? Jsi taková veselá a divoká díky Tvým jižanským kořenům? Umíš italsky?

Italsky se učím a miluju to. Dobrou náladu si udržuju tím, že se upřímně snažím vypořádávat se situacemi, které mi život přinese a zároveň zůstávat věrná tomu, kdo jsem. Někdy to úplně strašlivě bolí, ale kdo pořádně nepláče, ten se nedokáže ani pořádně zasmát.