Zoltán Tóth

Autentičnost. Kvalita. Udržitelnost. Hlavní pilíře slovenského návrháře Zoltána Tótha a jeho stejnojmenné značky.

Zoltán oděv miloval od malička, už při jeho návštěvách babičky jí kradl místo za šicím strojem, přesto se zprvu vydal za studiem architektury. Netrvalo ale dlouho a k návrhářině se vrátil a už u ní zůstal. Své znalosti prohloubil studiem na pražské UMPRUM a na stáži v ateliéru Ann Demeulemeester v Antverpách. Jak zkušenost z jedné z nejuznávanjěších pražských univerzit hodnotí? Co mu přinesla stáž u uznávané světové značky? A jak se staví k udržitelnosti?

Původně jste se v Bratislavě věnoval studiu architektury, je to stále něco, co Vás při tvorbě ovlivňuje / inspiruje?

Práce s textilem mě bavila vždycky. Už jako malý jsem si u mé babičky hrával s látkami, šil a vyšíval. Dokonce jsem textil často používal při školních pracích na střední i vysoké škole. Zároveň jsem ale snil o práci v architektuře a v podstatě od základní školy jsem dělal všechno proto, abych se ke studiu architektury dostal a nakonec se mi to i úspěšně podařilo – navíc na mé vysněné VŠVU v Bratislavě. Byl to pro mě velký impuls, uvědomil jsem si, že jdete-li si za svým snem a obětujete tomu veškerou energii, tak se ten sen splní.

Podle mě se ale obory architektury a oděvu velmi prolínají: vykonstruovat něco, v čem se člověk cítí dobře a pohodlně plus umět pracovat s kvalitním materiálem je alfou omegou nejen u návrhářčiny, ale taky u kvalitní architektury. Oděv obklopuje přímo tělo, architektura buduje prostor, který obklopuje lidi.

Takže ano, architektura je pro mě nekonečným zdrojem inspirace a se znalostmi které jsem během studia nabyl pracuji neustále. I moje poslední kolekce, která byla odprezentována v říjnu byla inspirována brutalistní architekturou a futurismem. Myslím, že v tom, co znáte nejlépe, co vás fascinuje a v čem vyrůstáte nebo se formujete, umíte i nejlépe umělecky zpracovat.

Proč jste se tedy ale nakonec rozhodl věnovat namísto budování budov budovat oděv?

Při této otázce jsem si ihned vzpomněl na slova mého vedoucího ateliéru architektury Jana Studeného. Ten mi při jedné konzultaci řekl: ,,Zoltáne, vy jste velmi talentovaný, ale nedokážete projekty dotáhnout dokonce.“ A přesně to vystihl.

Architektura je pro mě velmi zdlouhavá, plná kompromisů a nekonečných hodin za počítačem. Naopak oděv je médium, které splňuje všechno, co mě baví a navíc dokážu produkt zpracovat ihned: šaty mohou být hotovy někdy už i do druhého dne! A navíc při jejich tvorbě zpravidla nemáte zodpovědnost za lidské životy…

Jak myslíte, že lidé v jedné větě popisují Vaši tvorbu?

Na to si netroufám odpovědět (smích).

V rozhovoru s Vámi jsem četla, že Vás inspirují lidé, jak to myslíte?

Jednoduše řečeno: inspirují mě tím, co potřebují. Rád naslouchám, nechám si poradit a vytříbím si z toho to, v čem mohu svou tvorbu posunout dál.

Jaký vliv na Vás jako na návrháře měla půlroční stáž v módním domě Ann Demeulemeester v Antverpách?

Byla to zkušenost k nezaplacení. Každému začínajícímu designerovi doporučuji jít na jakoukoli stáž k již fungující značce, kde si projde celým procesem od tvorby produktu, zadání produktu do výroby až po následný prodej. Dalo mi to obrovské zkušenosti v tom, jak tento byznys funguje v reálném světě. To nás bohužel na škole zatím neučí.

Věnujete se i stylingu. Inspiruje jedno druhé? Nebo je styling a tvorba oděvu úplně něco jiného?

Znalosti a dovednosti nabyté v rámci stylingu neustále využívám i při samotném tvůrčím procesu. Koneckonců se snažím tvořit oděvy, které v ideálním případě dávají smysl ve všech různých kombinacích. Ačkoliv je tvorba proces vymýšlení a konstruování produktu, už tam musíte přihlédnout k jeho využití ve stylingu. Jedno s druhým úzce souvisí.

Kdo je ve světě módy Vaší inspirací?

Ani bych neřekl, že josu mi tito tvůrci inspirací, spíše obdivuji jejich přístup k tvorbě a jasnou vizi:
Martin Margiela, Glen Martens, Jonathan Anderson, Rick Owens, Issey Miyake, Vivienne Westwood, Ann Demeulemeester, Dries Van Noten, John Galiano, Simon Porte Jacquemus, Rei Kawakubo a mnoho dalších.

Vystudoval jste UMPRUM, školu, na kterou často slyším černobílé recenze. Jak studium hodnotíte vy?

Osobně jsem na UMPRUM šel studovat kvůli sebezdokonalení se v tvorbě, a toho jsem pod vedením úžasné profesorky Liběny Rochové i dosáhl. Jinak musím přiznat, že škola vás na aktuálního byznys život moc nepřipraví. Z mého pohledu také věnuje hrozně moc času věnuje pro mě naprosto zbytečným nebo neaktuálním přednáškám, které vám nepřinesou žádné užitečné rady nebo informace, které reálně po skončení studia v práci využijete. Škola by se podle mě měla zaměřit na přípravu mladých talentů do reálného světa, ve kterém po škole budou fungovat.

Dnes už ale k úspěchu studium potřeba určitě není. Přesto – jakou přidanou hodnotu přináší studium v kreativním oboru?

Myslím si že studium vám poskytne úžasné možnosti: vyzkoušet si různé přístupy, techniky, spolupráce, ke kterým se jen tak nedostanete nebo by vás možná samotné ani nenapadly.

Před pandemií jste prodával i za oceánem ve Velkém jablku v concept storu Maimoun, jak se to stalo?

V podstatě velmi jednoduše, oslovili mě na instagramu.

Jak se liší americký módní trh od toho českého?

Řekl bych, že hlavně větší odvahou v oblékání.

Plánujete po Covidu tedy opět expandovat? Jakým směrem Vás to táhne tentokrát?

Určitě ano, myslím že expandovat i do zahraničí je víc než třeba. Jako značka chceme růst, tak je to skoro nezbytnost. Momentálně mě však láká expanze po Evropě.

V poslední kolekci RE SS22 se hodně soustředíte na udržitelnost (modely jsou vyrobeny z metráže s minimálním šitím, aby z nich do budoucna šlo ušít něco nového, používáte pleteniny), jak k této problematice přistupujete obecně?

Za mě by se udržitelnost v jakékoli její formě měla promítnout do všech odvětví, která existují. Všichni musíme převzít zodpovědnost na znečištění planety, své zdraví a snažit se přizpůsobit své kroky tak, abychom si co nejméně škodili. Samozřejmě nikdo nemůže být stoprocentně udržitelný, spoustu věcí však můžeme ovlivnit svým přístupem.

Kolekce RE SS22 je moje diplomová práce, kde jsem tuto problematiku chtěl prozkoumat více do hloubky. Zamýšlel jsem se nad tím, jak a co při své tvorbě můžu změnit tak, aby se udržitelnost stala hlavním pilířem značky Zoltán Tóth. Ať už lokální výrobou, recyklovanými nebo recyklovatelnými materiály či formami zpracování a minimální nadprodukcí.

Souhlasíte s často opakovaným tvrzením, že lokální návrhář je automaticky udržitelný?

Vždy záleží na návrhářově přístupu, na tom, kde, z čeho a v jakém množství věci vyrábí. Rozhodně proto není pravidlo, že lokální je automaticky i udržitelné. Pokud si objednáváte například katalogová trička z Číny ze směsného materiálu pochybného původu ve velkých množstvích, posypete je třpytkami a našijete etiketu, tak už jen tento proces zanechal na planetě velkou uhlíkovou stopu a tričko je již téměř nezrecyklovatelné. Bůhví jak byla zaplacena pracovna, která vypěstovala bavlnu, spřádla vlákna, upletla materiál, vše nastříhala, ušila, zabarvila a transportovala…

Pokud si vyberete kvalitní materiál, objednáte jej v rámci Evropy od ověřených dodavatelů s příslušnými certifikáty a finální produkt ušije lokální firma v omezeném množství, tak už se smaozřejmě o udržitelnosti můžeme začít bavit.

Nedávno jste otevřel nový ateliér, co Vás k tomu vedlo? Jaký to je prostor a jak se Vám v něm pracuje?

Vedla mě k tomu potřeba vytvořit reprezentativní prostor pro moji klientelu, kde se mi bude příjemně pracovat. Je to zatím maličký prostor v rámci většího hubu, který sdílím společně s architekty Chybík a Kryštof a s Filipem Vaculíkem ze Salonu č. 4.

Ateliér máme ve Vodičkově ulici 17 v Praze a velmi rádi přivítáme kohokoli, koho moje tvorba zaujme!

Kdy se můžeme těšit na novou kolekci?

Desátého října jsem odprezentoval novou kolekci Labora 23, která zatím sklidila obrovský úspěch. Na příští rok ale plánujeme něco opravdu přelomového, co rozhodně všechny překvapí, takže určitě je, na co se těšit!

Video: Benjamin Buttler & Anastasia Shanti
Text: Josefína Joštová
Produkce: Martin Kermes

Osobnosti 16/04/2023 Luboš Kulíšek & Jan Hrdlička

To nejupřímnější lidské pouto

Osobnosti 15/09/2022 Influenceři